Od toho, kdo rád Tě má,
čteš si tohle přání.
Ten, kdo na Tě vzpomíná,
Ti přeje všechno krásný.

Miláčku,
popral bych se kvůli Tobě s medvědem,
prošel bych plameny pekla,
šel bych za Tebou světa kraj,
brodil bych se nekonečnými hlubokými bažinami,
ledovými mrazivými pláněmi,
vyprahlou sálající pouští...
Zítra za Tebou přijdu. (Pokud nebude pršet!)

Posílám Ti trochu lásky,
pohladím Tě na Tvé vlásky,
na čelo Tě políbím,
navždy se Ti zaslíbím.
Mé srdce jen pro Tebe bije,
tak ho nezraň, ať dál žije.

Miluješ pro krásu?
Tak nemiluj mne, jsou i hezčí než já.
Miluješ pro bohatství?
Tak nemiluj mne, jsou i bohatší než já.
Miluješ pro lásku?
Tak miluj mne, protože nikdo Tě nemiluje tak jako já!

Vstoupila do mě láska tak, jako vstupuje po zimě vláha a díky Tvé lásce jsem zase ožila jako růže, na kterou slunce pohlédne, a jsem tomu ráda.
Ty jsi, lásko, má úrodná půda, vláha a mé kořeny, které mě drží při životě, v Tobě.
Sic nejsem žádný básník, ale i tak jak je on šťastný, když ho políbí múza, tak i já jsem šťastná, že chceš líbat Ty mě a já Tebe.
Miluji Tě, lásko.

Protože Tě mám moc rád,
chci Ti přání z lásky dát.

Život je jako plynoucí řeka. Naráží na překážky, tvoří kaňony, je ničena lidmi, kterým stojí v cestě. Spojují se s ní jiné toky a druhé zase odbočují...
Přeji Ti, abys v Té své řece života už nikdy nemusel projít peřejemi a rozrážet hory. Vždy budu Tvé jezero, které Tě chytí do svých klidných vod...

Až budeš do snění odcházet za chvíli,
Tvoji tvář pohladí jen dotyk motýlí.
Nelekni se, moje lásko, motýl má tu moc,
přináší Ti, milovaný, pusu na dobrou noc.

Mé štěstí a můj živote,
nic není na světě většího,
než moje láska k Tobě
a má láska stále hoří
a nikdy nezhasne.
Až budeš úplně sám,
vzpomeň si, že Tě miluji
a nikdy nepřestanu.

Kolik je kapek v hustém dešti, tolik já Ti přeju štěstí, radosti, lásky, něhy a krásných chvil... Samozřejmě se mnou. Miluju Tě!